Česká Bělá - Keřkov 1:1 (0:0)
Do tohoto zápasu jsme nastoupili především s kombinovanou obranou, protože nám chyběly hned tři obránci základní sestavy. Hned od úvodu zápasu jsme si ale tvořili obrovské šance před soupeřovou bránou. Byla snad první, možná druhá minuta, kdy Štěpán Šrámek šel zcela sám na brankáře a trefil pouze tyč. Dokonce první půle jsme měli snad tak 6 obrovských gólových šanci. Především klasicky celý ofenzivní trojzubec Šrámek, Kunc, Kunstar. A také se zapojil do zahazování krajní záložník Šuška. Před naší bránou se toho v první půli moc nedělo, domácí hrozili nejvíce po standardních situacích. Především jejich rohové kopy vypadaly dost nebezpečně. Ale to, co my jsme v prvním poločase neproměnili se jen tak nevidí. Do kabin se měl jít za stavu 0:4 a nikdo by se nemohl divit.
Začátek druhé půle byl obdobný, hrálo se především před domácí brankou. Naše snaha vyvrcholila penaltovým faulem na Štěpána Šrámka. Balon si vzal Kapitán Kunc a krásně proměnil střelou k tyči, přestože brankář směr střely vystihl. Avšak tak nějak s naší vstřelenou brankou se hra začala vyrovnávat. Tak trochu jsme přestali hrát a nechávali soupeři na vše spoustu času. Po takovém jednom závaru v našem velkém vápně, když jsme mohli míč odkopnout, ale nebyli jste dostatečně důrazní, přišel faul Prokeše, který zaskakoval v tomto zápase ze zálohy v obraně. Bylo to takové nešťastné, ale penalta jasná. Na penaltu si Radek Procházka sáhnul a střelu vyrazil, ale pouze za sebe do sítě. Tato fáze zápasu byla daleko vyrovnanější, možná měli hosté o něco málo víc za hry. Zhruba 8 min. před koncem se pískala další penalta, fauloval ve vápně Čejka. Situaci jsem neviděl, ale ohlasy od ostatních byly takové, že se jednalo o drobnější faul čili penalta bylo obhajitelná, ale že takových mohlo být v zápase spoustu. Faulující hráč také za svůj zákrok viděl žlutou kartu, a hned vzápětí obdržel druhou za slovní potyčku s jedním z protihráčů. Dohrávaly jsme tedy zápas o deseti. Nicméně tuto penaltu Radek Procházka dokázal vyrazit před sebe a také byl u balónů dříve než dobíhající útočník, který do Radka ošklivě zajel. Poté se strhla mela a od této chvíle bylo na hřišti dost přiostřeno. Jednu chvíli jsme hráli snad v 8, protože po ošklivých zákrocích byli ošetřováni ve stejnou dobu Kamarád a Šrámek. Od té druhé penalty jsme do konce zápasů měli asi 3 další šance a mohli vítězství stáhnout na svou stranu. Tuším, že všichni 3 útočníci Šrámek, Kunc a Kunstar opět selhaly.
Tento zápasy bohužel obrovskou chybou naší ofenzivy. Na lavičce někdo počítal gólové šance a napočítal snad 14. Minimálně šestkrát jsme šli sami na brankáře. Ale ty zakončení nebyli ve stylu, že brankář předvedl vynikající zákrok. Co si pamatuji, tak jsme jej pokaždé, opravdu snad pokaždé, trefili do nohy. Zápas jsme měli jednoznačně vyhrát. A je velký paradox, že nakonec jsme mohli utkání i prohrát.
Nejlepšího hráče zápasů volím zcela jednoznačně gólmana Radka Procházku, který v prvním poločase podržel při zmíněných rohových kopech, a výborně je boxoval ven z vápna. Ve druhé půli pak na něj již šlo více střel, které jsem příliš nezmínil, a se všemi si také skvěle poradil. Navíc nás zachránil tedy chycenou penaltou. Střela zápasů, bohužel pohříchu, může být hodnocena pouze penaltová střela Adama Kunce, která šla krásně k tyči.
Před sezónou, když jsme hráli proti Bělé přátelák, jsem říkal, že když budeme kompletní, tak s nimi musíme jednoznačně vyhrát. Tolik neproměněných šancí v jednom zápase si myslím, že snad jsem ve své kariéře nezažil. Ještě jsem zapomněl zmínit, že i ty naše neproměněné šance mohlo ovlivnit hřiště, které bylo na hraně, možná I za hranou regulérnosti. Místy se hráči koupali v kalužích vody a dle vyjádření našich útočníků se zakončení těžko koordinovalo a samotné vystřelení na bránu se pomalu rovnalo zázraku.
Koukal jsem i na hodnocení na webu České Bělé a myslím, že se relativně shodneme. A to jsem to četl až poté, co jsem tento report sepsal.
Sestava: Procházka – Kamarád, Mrkos, Prokeš, Kyzlík – Čejka, Pavlík M. (67. Novák), Šrámek, Šuška – Kunstar, Kunc
