Keřkov - Dlouhá Ves 2:2 (1:1)
V tomto derby zápase jsme měli hned tři absence, v podstatě ze základu. Chyběl Prokop Kamarád, Jirka Šuška a Míra Prokeš dorazil až na druhý poločas. Hned na začátku zápasu nás hosté semkli a úvodní minuty tlačili. Byla tam série rohů a autových vhazování. Z minulosti víme, jak má Dlouhá Ves tyto standardní situace nebezpečné. A musím říct, že po celý zápas nás v nich neuvěřitelně držel Radek Procházka. Skoro každý takovýto balon boxoval ven z vápna. Ve 25. minutě jsme po faulu na Adama Kunce měli standardku, bylo to u lajny, takže z úhlu, a docela i daleko. I k mému udivení, a také k udivení hostujícího brankáře, pak Pavel Čejka nevolil centr, ale rovnou zakončil na zadní tyč. A balon zapadl krásně do protějšího horního roku. Jestli ne přímo šibenice, tak to k tomu bylo hodně blízko. Pár minutek na to mohl navýšit vedení Štěpán Šrámek, jeho střelu na bližší tyč ale tentokrát bravurně keřkovský brankář ve službách Dlouhé Vsi vyrazil na roh.
Byla tam také dvě obrovská zaváhání hostující obrany. Jednou golman na skákavém hřišti špatně odkopl a balon šel hodně do vzduchu, dezorientovaný pak šel někam úplně mimo bránu. Bohužel ale i Adam Kunc, který mohl pohodově uklízet hlavou do prázdné brány, byl také dezorientovaný a jeden z beků pak balon někam uklidil. V další situaci dobíhal Martin Mrkos krásnou křížnou přihrávku, byl u ní dříve stoper hostí, a ten asi nejspíše dával malou domů, možná to byl obranný zákrok, nevím. Ale poslal ve skluzu míč do tyče své vlastní brány.
Na druhé straně bylo celkem dost šancí před naší bránou. Hodně chodili hosté z naší levé strany do vápna, kde bylo pár dobrých míčů pod sebe nebo střel z úhlu. Naše obrana sice dělala chyby a nechala si soupeře do šancí dojít, nicméně ve vápně to bylo výjimečně velmi dobré, důrazné, a i Radek hodně pomohl. Bohužel ale našemu brankáři asi deset minut před koncem první půle vypadl jednoduchý míč nakopnutý od hostujícího kapitána Lukačiny. Viděl jsem na Radkovi jak bele baron do rukou a už je o myšlenku napřed a dívá se dopředu, na koho volit dlouhý nákop. Ale balon mu propadl mezi rukama a zakutálel se do brány. Pak jsme ještě dostali tyčku ze standardní situace z asi 18ti metrů. Od tyče se balon odrazil k Radkovi, ale naštěstí přímo do náručí. Na konci půle jsem pak měl ještě velkou šanci já, střílel jsem zprostřed velkého vápna. Ten balon jsem ale musel brát hodně nahoře a bohužel jsem jej nedokázal stlačit tak, aby se vešel mezi tři tyče a tak letěl celkem vysoko nad.
Do kabin se šlo za stavu 1:1 a na každé straně se ta branka dá jednoznačně označit jako zaváhání golmana. U nás ještě více než u Dlouhé Vsi, to bylo opravdu hodně smolné a branka vlastně z ničeho. Ale je pravda, že v první půli byli celkově nebezpečnější hosté.
O přestávce jsme si pak v kabině říkali, že je pro nás klíčové co nejvíce natěsno držet nejlepšího hráče na hřišti, Pepu Lukačinu. A bum, uběhlo pět minut a Lukačina dostává sám křížnou přihrávku. Pak už si poradil zasekávačkou se svým obráncem, a se štěstím prostřelil Procházku mezi nohy. Myslím, že to bylo i s přispěním teče Davida Wasserbauera. Hned po rozehrávce jsme ztratili balon v kruhu, a jenom velké štěstí nás uchránilo od pohromy a dvougólové ztráty. Super šance hostí nějakým záhadným způsobem skončila těsně vedle naší tyče. Pak ještě velice šikovně opět Lukačina, přehazoval vyběhnutého golmana, ale naštěstí přehodil o pár centimetrů i branku.
Myslím si, že moc víc toho hosté za druhou půli neměli, tam jsme zase pro změnu byli nebezpečnější my, a hrálo se o něco více na jejich bránu. Po rohu a mé hlavičce odvracel, taktéž hlavou, za již překonaným Zvolánkem, z brankové čáry Kunášek. Vyrovnání pak přišlo v 66. minutě, kdy si Štěpán šikovně pohrál na lajně s dvěma bránícími hráči, a jeho přihrávku pod sebe zužitkoval Kuba Kunstar ve vyrovnání. O dělbě bodů rozhodl konec zápasu. Když přišly tři nejdůležitější situace.
Před naší bránou Wasserbauer skluzem trefil opět Lukačinu, který by se jinak řítil skoro sám na bránu. Nutno říct, že určitě chtěl hrát balon, ale hostující matador si jej ještě stihl předkopnout. Sice bychom ho nějak ještě křižovali, ale nevím, jestli bychom to stihli. Zákrok tedy na hranici červené, asi bychom nemohli nic říct, kdyby ji David dostal. Ale z velké šance tedy nakonec nic nebylo, protože přímák pak letěl tuším vysoko nad.
Ale co se dělo před bránou hostí... Nejdříve Štěpán Šrámek vybojoval balon na soupeřově stoperovi. Sice se tím soubojem dostal do těžké pozice, sbíral se skoro ze země. Ale v podstatě šel s Markem Novákem sám na brankáře. Místo aby přihrál Markovi, který by uklízel do prázdné, tak v pádu se snažil dát sám gól, ale trefil pouze vyběhnuvšího brankáře. A v 83. minutě po faulu na stejného hráče ve vápně jsme kopali penaltu. Na tu se postavil Kuba Kunstar, ale bohužel mu nesedla, byla to hrozně kopnutá penalta, a když už Zvolánek vystihl směr, tak nemohl mít žádný problém ji chytit.
Utkání tedy skončilo remízou. Po herní stránce zasloužené. Na šance si myslím to mohlo být taky nějak plus mínus vyrovnané. Ale ta jedna situace plus penalta, to byly sakra mega šance, takové Dlouhá Ves neproměněné neměla. Takže i když byl zápas vyrovnaný a znovu opakuji, že remíza je zasloužená, tak i přesto tvrdím, že jsme v tomto zápase dva body ztratili.
Střela zápasu jednoznačně naše první branka. Hvězda zápasu, to bude asi těžší. Nebýt té velké hrubice, zaslouženě by to byl Radek Procházka. Nejagilnější směrem dopředu byl tradičně Štěpán, kdyby místo střely nahrál před prázdnou bránu, tak také neváhám. Ale tohle jsou prostě chyby, které nás stojí body... Takže obě ocenění tentokrát uděluji Pavlovi Čejkovi. Vstřelil krásný první gól, kdy zaskočil brankáře, ale zahrané to bylo fantasticky. Měl výborné rohové kopy, a hlavně v tomto zápase byl výborný také do defenzivy, párkrát i hasil situaci za nějakého spoluhráče.
Příští kolo hrajeme opět doma. Bude to podzimní rozlučka s domácím hřištěm. Tentokrát proti Kožlí. Opět další zápas, který v domácím prostředí prostě musíme zvládnout, pakliže se v soutěži chceme udržet. Já doufám, že už snad budeme nějakým způsobem kompletní, a ty body tentokrát doma nenecháme.
Sestava: Procházka - Kyzlík (76. Pavlík M.), Wasserbauer, Pavlík P., Dobrovolný, Čejka (76. Novotný), Zvolánek, Šrámek, Mrkos (46. Prokeš) - Kunstar, Kunc (76. Novák)
