Keřkov - Kožlí 1:3 (0:1)
K tomuto zápasu jsme se, řekl bych, docela upínali ve smyslu toho, že bychom mohli opustit poslední místo tabulky. Kožlí mělo před zápasem o dva body více než my, takže se jednalo o zápas o šest bodů a v případě výhry bychom je přeskočili v tabulce. Bohužel na hřišti jsme k tomuto měli celkem daleko. Od začátku nám na tom hřišti vůbec nic nevycházelo. Snažili jsme se hrát kombinačně odzadu, ale bylo to spíše kontraproduktivní. Od nás od obránců nepřišel dopředu jediný pořádný balon, a naopak jsme toho hodně poztráceli a odevzdali soupeři mnohdy úplně zdarma. Jinak se hra celkově odehrávala dost mezi vápny a v první půli těch šancí moc nebylo. Bohužel v 18. minutě jsme udělali sérii chyb. Z takové hodně nevinně vypadající akce jsme nechali na naší pravé straně odcentrovat soupeřova krajního záložníka. Ten centr letěl na velké vápno a ani nebyl vůbec povedený. Ale náš golman na něj chtěl vyběhnout a bohužel mu to na těžkém terénu podklouzlo, a tedy to byla střela hlavou z vápna, která se sotva došourala do brány, ale došourala a 0:1 jsme prohrávali. To bylo přesně to, co Kožlí potřebovalo. Protože to dění na hřišti od té doby vypadalo zhruba tak, že soupeř věděl, že když zaleze a bude pozorně bránit, že by to s největší pravděpodobností mohli dohrát vítězně. Oni hráli tak jak bych si představoval, že budeme hrát my. Byli hodně důrazní, v obraně hráli relativně jednoduše, ale zodpovědně. A chodili do nebezpečných brejků, protože naše obrana byla celkem otevřená. Ještě nám v první půli po krásné střele hostujícího kapitána Peška zazvonilo břevno a jednu obrovskou šanci po rohu vykopával z brankové čáry Filip Loužecký. My jsme fakt nebyli příliš nebezpeční, protože na probití se přes dobře bránícího soupeře chybělo několik věcí. Jednak nám chyběla kvalita ve finální fázi sama o sobě, chyběl nám i důraz v soubojích a naše malé hřiště v kombinaci s rozbitým terénem tomu také rozhodně nenahrávalo.
Ve druhém poločase nebyl obraz hry o moc jiný. Druhou branku jsme po šesti minutách soupeři nabídli už úplně sami. Opět rozehrávka od golmana na krátko a Jeřábkovu chybnou přihrávku vystihl hostující Pešek, který byl asi nejlepší hráč zápasu, a po pěkné individuální akci zakončil přesnou střelou k tyči, tentokrát Loužecký neměl žádnou šanci. Chvíli poté do hry vstoupil Adam Kunc, který kvůli zranění nehrál od začátku, a byl na hřišti znát. Vyhrál spoustu soubojů a hostující zadáci jej určitě cítili. Malinko jsme možná i přitlačili, ale gólové šance rozhodně nepřicházeli. Útočili jsme především z levé strany, kde byl tento zápas Čejka velice aktivní a dařilo se mu cpát centry do vápna. Bohužel z toho nic nebylo. Ujala se až pěkná akce Kunstara se Šrámkem. Prvně jmenovaný vyslal do úniku druhého a ten byl ve vápně faulovaný a byla správně nařízená penalta. Vzal si ji právě Adam Kunc a velice přesvědčivě ji ranou poslal k tyči. To se psala 77. minuta a měl tedy přijít náš závěrečný nápor. Bohužel ale o čtyři minuty později hosté opět zvýšili náskok na dvě branky. Jednalo se zase o celkem nevinnou akci a centr z půlky hřiště, který celkem dlouho letěl a my obránci jsme se spolehli na to, že golman si pro centr vyběhne. Ten ale zůstal stát v bráně, a tak v našem vápně byl pouze Vojta Novotný a dva hostující záložníci. Jeden vyhrál hlavou pro druhého a ten už neměl problém zakončit. Toto byla taková chyba... Brankář si pro ten balon doběhnout mohl, v pohodě by jej sebral útočícím hráčům z hlavy, nicméně si nezařval a my jsme se na to spoléhali a vlastně jsme se na to tak trochu vybodli s tím, že to vyřeší. Takže chyba v podstatě celé defenzivy. Po tomto direktu už jsme se k ničemu kloudnému nedostali, a naopak jsme klidně mohli inkasovat i další branku. Skóre ale zůstalo na stavu 1:3.
Musím říct, že tento stav byl zasloužený. Jak jsem již psal, tak to vypadalo, že hosté víc chtěli. My jsme byli u všech soubojů pozdě, neměli jsme odražené balony, stáli jsme daleko od protihráčů. U Kožlí to bylo přesně naopak, nedali nám vůbec žádný prostor. A ačkoliv možná mezi vápny byla hra relativně vyrovnaná, tak na gólové šance jsme na celé čáře prohráli a celkově jsme si bohužel žádný bod nezasloužili. Ale v mých očích to bylo hodně o tom prvním gólu. Protože pak už hosté mohli hrát co jim vyhovovalo a nám to opravdu hodně drhnulo, protože jsme neměli na nic čas a prostor. Je těžké i udělit střelu zápasu. Ale bude to Adamova penalta, protože takhle suverénní penaltu jsem asi dlouho neviděl. Co se týče hvězdy zápasu tak tam už vůbec nevím. Určitě ne nikdo z defenzivy, to musím říct, že vzadu nám to fakt nešlo. Minimálně mně a Vojtovi Jeřábkovi, Lukáš Dobrovolný ještě jakštakš předvedl svůj standard. Vepředu kluci taky nic moc nepředvedli. Štěpán tam měl asi dvě hezké akce z nichž jedna byla ta penalta. A jak jsem psal, tak se mi líbil Čejka. Ale toho jsme zase museli vystřídat 20 minut před koncem, protože ten nebyl daleko od druhé žluté karty... Vyberu opět Adama Kunce. Na to, že byl indisponovaný tak to hodně oživil, vyhecoval, a hlavně fakt vyhrál strašně moc soubojů. Velká škoda, že nehrál od začátku.
Každopádně to byl z naší strany velice nepovedený zápas a očekávání byla určitě jiná než, dá se říct relativně hladká, výhra hostů o dvě branky. Papírově to byl asi nejjednodušší zápas, který jsme na podzim měli. Nezbývá nic jiného než zkusit se pokusit vydolovat nějaký bod ve zbývajících třech podzimních zápasech. Nutno říct, že po minulém zápase v Jeřišně jsem byl optimističtější než po tomto domácím. Řekl bych, že Kožlí se prezentovalo přesně tím čím my v Jeřišně a ještě k tomu přidalo ty góly vepředu.
Sestava: Loužecký - Dobrovolný, Zvolánek, Pavlík P., Jeřábek (77. Nový) - Čejka (73. Novotný), Prokeš, Šrámek, Exner - Wasserbauer (54. Kunc), Kunstar
