Keřkov - Kožlí 2:1 (0:0)
V tomto zápase nám chyběli Wasserbauer s Kamarádem a také nebyl zdravý golman Procházka, který byl v posledních zápasech jedničkou. Nicméně Filip Loužecký v tomto zápase ukázal, že opravdu máme dva výborné a vyrovnané brankáře. Kvůli těmto absencím jsem se po dvou zápasech v záloze opět vrátil na stopera.
Hned v úvodu tohoto zápasu přišla asi největší nevyužitá šance. Tipuji, že to byla tak třetí minuta, kdy se Adam Kunc po pěkné kombinaci po ose Šrámek, Kunstar, Kunc, uvolnil ještě kličkou okolo svého obránce. A již stál tváří v tvář hostujícímu golmanovi snad tak z šesti metrů, ten byl přikován na čáře. Stačilo se zeptat kam to chce, bohužel Adamovi se v tu chvíli střetly myšlenky a trefil jej pouze do nohy. Tuto branku vstřelit, určitě by nám to celý zápas usnadnilo. Jinak si tak nějak marně vzpomínám na nějaké veliké šance z první půle, ať už na jedné či druhé straně. Snad jenom stojí za zmínku velice povedená střela hostujícího útočníka, kdy to vlastně ani žádná šance nebyla, neboť střílel z velké dálky a z velkého úhlu. Ale sedlo mu to velice, a tak tak, že na zadní nepřeloboval našeho brankáře. Ten musel vytáhnout fakt vynikající zákrok. Ještě tam měl velikou šanci po přihrávce pod sebe od kapitána Kunce Míra Prokeš, ale balon mu sjel a vlastně vůbec ani nevystřelil. Za první půli jsme ze hry měli určitě více, ale do finální fáze nás dobře a tvrdě bránící hosté nepustili.
Druhý poločas potom začal podobně jako ten první, a pokračoval boj mezi vápny. Až přišlo rozmezí 53. - 60. minuta, ve které se odehrálo vše podstatné z hlediska výsledku zápasu. Nejdříve jsme jako první inkasovali. Hostující akce začala, nikoliv smolně, na našich kopačkách. Jednoduchou rozehrávku jsme si zvládli dát tak složitě, že ta přihrávka v podstatě nebyla zpracovatelná, Kožlí si vzalo balon a vyslalo přihrávku dopředu k jednomu ze svých záložníků. Ten s velkým štěstím, tady už to bylo hodně smolné, dvakrát tak nějak píchnul vždy na poslední chvíli na dlouhou nohu do balonu tak, že dvakrát obránci promáchli, a poté ještě zakončil opět na takovou dlouhou nohu kolem našeho brankáře. V tu chvíli jsme byli hodně dole, protože do té doby nic nenasvědčovalo tomu, že bychom měli prohrávat. Naštěstí jsme ale během sedmi minut zápas otočili. Nejsem si úplně jistý, ale myslím, že si vyměnili role Štěpán Šrámek s Kubou Kunstarem. Nejdříve nahrával prvně jmenovaný druhému, a ten potom skvěle zakončil únik sám na golmana trochu z úhlu takovým šikovným obstřelem. A o další tři minuty později zase naopak. Ta druhá branka ale zase byla velice šťastná. Ačkoliv Štěpán se objevil sám před hostujícím golmanem, tak jeho zakončení bylo tristní, protože se ho taky pomalou mohl zeptat kam to chce, ale trochu zazmatkoval a střílel zplašeně. Tu střelu brankář pouze vyrazil, trefil nějakého z dobíhajících hráčů, nějak se to tam poodráželo, a jeden z obránců pak napálil balon do druhého svého spoluhráče a od něj se balon odrazil přímo do branky. Měli jsme veliké štěstí, ale prostě to tam padlo.
Od tohoto vedoucího gólu nevím, co se stalo, ale skoro do konce utkání už jsme byli pod tlakem. Jestli Kožlí teprve zapnulo nebo my jsme přestali hrát. Spíš tak trochu od obojího, a asi jsme se i báli o vítězství. Ale už to vlastně bylo o tom to jenom nějak ukopat a ty tři body uhájit. Párkrát jsme tam zase měli štěstí, a to především po standardkách nebo dlouhých autech. Minimálně si vybavuji, jak dvakrát hostující Šťastný vyskočil ve vápně nejvýše a jeho hlavička pak těsně minula naši tyč. Hosté hráli hodně na riziko, i stopera vysunuli do útoku, ale my jsme toho nijak směrem dopředu nevyužili, balon nám také moc nešlo podržet. Ale nějak jsme to už uskákali a ukopali. Hodně k tomu také pomohl Filip v bráně, protože skvěle vybíhal a boxoval.
Tenhle zápas byl celkově taková strašná holomajzna. Balon pořád ve vzduchu, jeden souboj za druhým. Soupeř byl asi nejtvrdší, jakého jsme zatím letos potkali. Dostávali jsme hodně nakopáno, především naši ofenzivní hráči. Dle jejich vyjádření tam bylo i hodně takových zákeřností mimo hru, čehož si ostatní, včetně sudího, nemají šanci všimnout. Žádnou fotbalovou krásu tedy diváci neviděli. Ale ty tři body jsou pro nás fakt extrémně důležité v boji o záchranu, takže je bereme. A řekl bych, že na tu bídu, jsme těch 60 minut byli lepším týmem. Vždy hodnotím, zda je výsledek zasloužený nebo ne, tak tady to bylo hodně na hranici remízy a naší těsné výhry, která tedy nakonec dopadla. Znovu se budu opakovat - Adam Kunc kdyby proměnil tu první šanci, tak se dle mého názoru není o čem bavit. My bychom mohli hrát trochu zezadu a více na brejky, a Kožlí by muselo hru otevřít a dobývat. Něco podobného bylo i na podzim u nich, a tam jsme zvítězili 4:1, když jsme dostali branku až v poslední minutě.
Na hvězdu zápasu mám tentokrát tři adepty - Filipa Loužeckého, Vojtu Kyzlíka a Kubu Kunstara. Tentokrát udělím hvězdu Filipovi. Jak jsem psal, tak hodně dobře boxoval ve vápně, s tím měl v minulosti problémy. A také předvedl v první půli vynikající zákrok proti té jedovaté střele z úhlu. Kubovi alespoň uděluji nejlepší střelu zápasu, a to za vyrovnávací branku. Takovýchto situací on měl v této sezoně hromady, ale snad poprvé to vyřešil takto chladnokrevně a bezchybně.
Sestava: Loužecký - Dobrovolný, Zvolánek, Pavlík P., Kyzlík - Čejka (75. Novotný), Prokeš, Šrámek, Šuška (71. Pavlík M.) - Kunstar, Kunc (73. Novák)
