Keřkov - Šmolovy 1:0 (1:0)
Po páteční prohře v Herálci jsme v neděli na svém hřišti přivítali tým Šmolov, toho času čtvrté mužstvo tabulky. Já jsem na tomhle zápase byl bohužel až od nějaké 35. minuty, takže vám nemůžu podat úplně kompletní zprávy. Navíc pokud nejste na hřišti, je fakt horší si toho hodně zapamatovat. My jsme k tomuto zápasu nastoupili oproti pátku s Vojtou Jeřábkem na stoperu a do útoku byl Miloš Exner, na druhý poločas přijel i Kuba Kunstar.
Takže z první půle pouze vím, že tam byla jedna veliká šance Pavla Čejky, který po pěkné zasekávačce trefil břevno. Že náš brankář měl na hranici vápna souboj, který zaváněl penaltou, ale zda určitě měla být to jsem se nedozvěděl. Bylo to víceméně vyrovnané, Šmolovy se snažili hrát kombinačně, my jsme se soustředili na poctivou defenzivu. Ve 39. minutě se udál nakonec rozhodující moment celého zápasu. Adam Kunc se u lajny bravurně uvolnil a přihrávkou pod sebe našel na hranici vápna volného Štěpána Šrámka, který krásnou střelou po zemi na zadní tyč vstřelil jedinou branku utkání. Do konce půle pak Šmolovy měli pár závarů, ale vedení jsme udrželi.
Do druhého poločasu jsme udělali jednu změnu, do útoku šel již zmíněný Kunstar. Byli to ale hosté, kteří se tlačili za vyrovnáním. Většina druhého poločasu patřila jim. Do žádné obrovské brankové příležitosti se však nedostali snad za celý druhý poločas. Bylo tam spoustu standardek, spousta rohů. Jeden přímý kop za vápnem orazítkoval břevno, nicméně Filip Loužecký u toho byl a kdyby šel balon do brány, pravděpodobně by jej měl. Z naší šance si pamatuji potáhnutí balonu Kunstara k lajně a následném centru, který Adam Kunc měl na dlouhou nohu, ale výrobně jej špičkou trefil. A bohužel brankáři přímo do hlavy, jinak to mohlo být 2:0. Do konce zápasu už jsme vše dokázali uskákat, ubránit, zblokovat, a tedy jsme udrželi velice cennou, ubojovanou, výhru.
Zápasu by určitě více slušela remíza. Šmolovy drželi častěji míč na kopačkách, snažili se hrát více fotbalově, my jsme to klasicky hodně zjednodušili. Ono je to ale v Keřkově dost podobné ty zápasy. První gól bývá strašně důležitý. Tým, který pak zaleze má obrovskou výhodu. I pro toto utkání totiž platilo, že terén byl hodně těžký, balon poskakoval, a ještě v kombinaci s malým hřištěm se opravdu těžko kombinuje. My jsme si pro vítězství došli opravdu hlavně bojovností a vůlí. Tyto tři body můžou být v boji o záchranu opravdu velice cenné.
Střelu zápasu udělím opět Štěpánovi Šrámkovi, neboť tu Čejky do břevna jsem neviděl tak se mi to těžko hodnotí. Hvězdu zápasu chci rozhodně dát někomu z defenzivy. Výborně zachytal Filip Loužecký, ačkoliv většinu před ním vyřešila obrana, a nebyla snad jediná situace, kdy by vyloženě chytl tutovku soupeře, tak výborně vybíhal, posbíral centry a obraně pomáhal. Určitě hráli skvěle i oba krajní beci, ale ono to platí víceméně pro celou jedenáctku. Pro tentokrát to ale udělím Vojtovi Jeřábkovi, který zaskakuje na stoperu minimálně po dobu, co budu zraněný. Odehrál zápas celkem jistě, ořval si to, na poslední chvíli zastavil pár nebezpečně rodících se akcí, takže to je zasloužené.
Sestava: Loužecký - Mrkos, Jeřábek, Pavlík P., Kyzlík - Čejka, Pavlík M. (79. Voda), Šrámek, Prokeš - Exner (46. Kunstar), Kunc (81. Novotný)
